O agility

Agility prý vzniklo původně jako zábava pro voříšky, co nemůžou chodit na výstavy, jiný zdroj ale tvrdí pravý opak - že agility se poprvé objevilo jako zpestření přestávky při světoznámé Cruftově výstavě v Anglii. Dnes agility běhají voříšci i čistokrevní psi, všechny velikosti a spolu s nimi děti, mládež, dospělí, ale i důchodci, a to na celém světě. Agility se provozuje jako zábava pro široké masy pejskařů, ale také jako vrcholový sport, který má dokonce svoje mistrovství světa.

Pejsci kromě klasických skokových překážek překonávají v parkúru i slalom, kladinu, šikmou stěnu, houpačku, skok daleký, proskokový kruh, pevný a látkový tunel. Psovod běží vedle psa, který nemá vodítko ani obojek a je ovládán pouze slovními povely, vlastním pohybem a ukazováním.

Tvůrci agility mysleli na rozdělení pejsků podle velikostních kategorií dle kohoutkové výšky. Od 1.1.2002 jsou uznávány 3 velikostní kategorie: psi do 34,99 cm (tzv. kategorie Small), od 35 do 42,99 cm (tzv. kategorie Medium) a od 43 cm výše (kategorie Large). Kategorie se liší především výškou skokových překážek (pro malé pejsky je samozřejmě výrazně menší než pro ty velké), ale také výškou proskokového kruhu a délkou skoku dalekého. Ostatní překážky zůstávají shodné pro všechny kategorie.

Trať na závodech mívá 12 až 20 překážek a záleží na rozhodčím, jakým způsobem celý parkur postaví. Variant je nekonečné množství, stačí překážku o pár centimetrů posunout nebo natočit a hned má trať úplně jinou obtížnost. Některé parkury jsou spíš technické, kdy psovod hodně stojí na místě a pohybuje se jen jeho pes, jiné jsou hodně běhavé a psovod na nich má občas co dělat, aby svému pejskovi stačil a přitom úplně neztratil dech. A protože i jednotlivé týmy jsou různě výkonnostně zdatné, dělí se do tří kategorií – A1, to je třída pro začátečníky, A2, což je třída pro ty lepší závodníky, a A3, což je třída pro ostřílené závodníky, nejlepší z nejlepších. Vstup do elitní třídy A3 je dobrovolný a pro vstup samotný i pro setrvání v této třídě je potřeba splnit určité nelehké podmínky.

Hlavní zásadou pro cvičení agility:
Pes pro agility by měl být především zdravý!

Je výhodou, je-li pes hravý nebo jinak motivovatelný, třeba na pamlsek nebo nějakou hračku – to výrazně usnadňuje výcvik - málokterý pes je totiž ochoten cvičit pouze za dobré slovo a za lásku člověka.

Každý psovod se snaží už od počátku vzbudit v pejskovi přesvědčení, že na světě neexistuje větší zábava, než je agility. Při výcviku chválíme a odměňujeme i za sebemenší pokrok. Pro mnoho psů, zejména jsou-li k agility vedeni odmalička, se cvičení stává opravdu určitou formou práce. Špičkoví psi parkur agility milují, a když vidí překážky, často už je nic jiného nezajímá. Učení všeho probíhá formou hry a zábavy. Jde o to nepodlehnout dojmu, že když to pejska baví, naučíme ho všechno najednou – to je nejlepší cesta, jak psa od agility odradit.

Agility se neučí jen pes, ale i psovod, a většina chyb, které udělá pes, vyplývá právě z předchozích chyb psovoda. Pokud pes udělá chybu, měl by se zamyslet človíček, proč ji asi udělal – špatně jsem ukázal?, pozdě dal povel?, nebo jsem „jen“ špatně pohnul tělem? Důležité je nedělat závěry typu: "ten můj pes je úplně blbej”, „ten se to nikdy nemůže nenaučit“ atd. Ale může! A je to jen ve Vás. Podívat se na tým, který už je vyběhaný a jezdí po závodech, a dojít k závěru, že toto není pro nás, protože ………………, je už pouze tzv. „průjem výmluv“ nebo malá důvěra v sebe a svého psa. Naopak Vás to třeba „nakopne“ a řeknete si – „Budeme lepší, tohle také zvládneme – levou zadní (packou)!“. Jen být trpělivý.

A které psí plemeno je pro agility nejlepší? To se dá těžko říct, spíš je jednodušší vyjmenovat ta plemena, která pro agility předpoklady nemají – to jsou zejména mollosoidní plemena, která bývají příliš velká a těžká (ale pro zábavu – bez ambicí na závodění v ČR - a při dodržení určitých pravidel to jde i s nimi – z mé vlastní zkušenosti) (pozn. ve Francii existuje kategorie i pro tato plemena – snížené skokové překážky).

Naopak mezi nejúspěšnější patří v agility šeltie, border kolie, belgičtí ovčáci, pudlové a různí kříženci, ale úspěchů dosahují i další – malí, střední i velcí knírači, bíglové, bearded kolie, pyrenejští ovčáci, němečtí ovčáci, kavalíři, retrívři, teriéři ….

Je jen málo pravděpodobné, že by se zrovna Váš pejsek pro agility nehodil ....

A něco o nás!
Jsme skupina pejskařů, která agility běhá především pro zábavu a to nejen naší, ale hlavně našich psích miláčků. Závodů se samozřejmě účastníme – snažíme se je brát jako zpestření, možnost vyzkoušet jiné překážky a prostředí a tak trochu taky proto, abychom si dokázali, že „na to máme“. A MY na to máme! (jak se můžete přesvědčit ve výsledcích ze závodů)
Tedy - někdy nám chvíli trvá než přesvědčíme toho psího mazlíčka, že jsme opravdu chytřejší než on ( nebo jsou snad chytřejší oni, když nás nechají si to nakonec myslet?!) a že přes překážky má běžet, jak chceme my. A věřte, že vždy se najde některý, který nám dokáže, že se parkúr dá běžet i v jiném pořadí nebo že stihne mnohem více překážek, než udýchaný páníček dorazí, a pak to nejdůležitější, proč tento sport děláme – že je to hlavně velká sranda, kterou prožívají člověk a pes společně. A věřte, že vždy se najdou tací, kteří se vám zasmějí a pak se jim stane to samé nebo v jiné podobě o pár minut déle a smějeme se všichni.

Našli jsme sport:
- kde můžeme být aktivně s našimi hafánky;
- který je hrou a zábavou pro oba;
- kde trávíme čas - pro nás - nejen plnohodnotně, ale i s lidmi „stejně postiženými a potrefenými“.